Už velmi dlouho investor dobrovolně může u investování zohledňovat nejen výnos, likviditu a riziko, ale i další kritéria. Dokonce už velmi dlouho existuje nabídka fondů, které se některým ožehavým investicím vyhýbají. Typicky se jedná o drogy (včetně alkoholu, kouření), zbraně, ale také různě pojatou ekologii nebo se vyhýbá konkrétním státům (např. Číně). Jsem rád, že tato možnost už dlouho na dobrovolném principu funguje, každý jsme jiný, každý své priority a zásady může uplatnit sám v rozsahu, jaký uzná za vhodné.

Nicméně nesouhlasím s povinným zohledňováním nějak centrálně určených kritérií, zákony omezované možnosti bank a investorů, tyhle praktiky pokládám za kontraproduktivní. Svým způsobem to paradoxně omezuje možnosti investovat dle vlastní morálky, kterou třeba mám jinak definovanou než nějakou autoritou. S tím se pojí dvě zkratky.

SRI – Společensky odpovědné investování (Socially Responsible Investing) je investiční strategie, která se snaží dosáhnout finančního výnosu, zatímco zohledňuje různé faktory, které se mohou týkat lidských práv, životního prostředí, etiky, zdraví a bezpečnosti práce nebo rozvojových cílů. Za to novější investiční přístup ESG (Environmental, Social, Governance), který je nyní prosazován EU, se týká pouze tří klíčových faktorů: životního prostředí (E), sociálních faktorů (S) a řízení společnosti (G).

Rád bych vám představil svou morálku tak, jak ji uplatňuji ve soukromém životě, podnikání, investování, ale také jak ji uplatňuji vůči vám, klientům.

SRI – aneb co se nevešlo pod ESG

I když se může zdát, že stačí se chovat společensky odpovědně vůči ESG (životnímu prostředí, sociálním faktorům a řízení společnosti), mně osobně to nestačí. Jsou i další věci, které zařazuji pod společenskou odpovědnost:

• nejít s davem – jít s davem je jednodušší, pohodlné, rychlejší. Nicméně pokud máte své důvody, argumenty proti davovému rozhodnutí, není důvod jít s davem, když vám to za to stojí.
  • jít příkladem – Často se mi stane, že jsem první. Jsem první, který si všimne chyby. Jsem první, kterému vadí zákon. Jsem první, kdo se ozve.
  • bez nesouhlasu není pokroku – kritizovat, argumentovat, i když to bude proti hlavnímu proudu, státu, zákonům, současné, byť státní, propagandě.
• klíčové hodnoty
  • Důvěrnost – Pokládám dlouhodobou důvěrnost všech vámi sdělených skutečností za samozřejmou. A to i nadstandardně vůči státním úřadům.
  • Nezávislost – Jsem nezávislý na konkrétním partnerovi (pojišťovně, bance, investiční společnosti…), mám k dispozici ucelené portfolio vzájemně si konkurujících produktů.
  • Svoboda – Mou životní prioritou je svoboda a ta se promítá i do produktů, které vyhledávám a přednostně vám nabízím.
  • Individuálnost a empatie – Každý člověk je jiný. Spolu nalezneme řešení právě pro vás, jak na základě finančních (tvrdých) znalostí, tak i měkkých dovedností.
  • Nadhled a komplexnost – Mám přehled o všech ČNB regulovaných oblastech a mnoha neregulovaných, pomohu vám se držet vašich individuálních priorit, cílů, především těch dlouhodobých.

E – Environmental, životní prostředí

Vůči klientům neprosazuji žádný přístup k životnímu prostředí. Nicméně pokud budete mít zájem, rád řeknu své argumenty, co považuji a co nepovažuji za skutečně přívětivé k životnímu prostředí.

Jako podnikatel se snažím minimalizovat ekologickou zátěž svého podnikání. A to na tolik, že nemám s kým se srovnávat, kým se inspirovat, protože neznám nikoho, kdo by měl podobně nízkou ekologickou stopu. Přiznám se, že ale vlastně nevím, jak přesně kvantifikovat svou podnikatelskou ekologickou stopu. Napadá mě několik kritérií, jak definovat ekologickou stopu:

• Dle množství koupeného kancelářského materiálu, zejména papíru, a také dle papírového odpadu. Spotřeba jiného kancelářského materiálu než papíru je prakticky u mě nulová. Ještě v nějaké míře využívám poštovní obálky (historické zásoby a zachráněný materiál), známky (nakoupil jsem před lety). Sponky (historické zásoby), propisky (historické zásoby, které se doplňují z reklamních akcí, které nemám pod kontrolou – především dojdou poštou nebo by je stejně vyhodili, když bych si je nevzal). Kupuji čistý papír jednou za několik let a jeho spotřeba stále klesá. Je to tak 500 ks A4 za několik let a žádný odpad, veškeré papíry buď ode mě odchází k úřadům nebo klientům, nebo se znovu využijí jiným způsobem (potištění druhé strany, střihy, skartát do balíků). Spotřeba klesla zvláště po čínském viru (covidu), kdy se konečně masivně většinou přešlo na elektronickou komunikaci v rámci finančního poradenství. Jak toho dociluji?
  • Elektronickou dokumentací – V prvé řadě jsem množství papírů řádově zreguloval elektronickou komunikací a dokumentací a dálkovým sjednáním smluv.
  • Jednostranně potištěným papírem – Co se nevyřídí elektronicky, na to primárně používám jednostranně potištěný papír (soukromý, ale i z cizích zdrojů), a to včetně komunikace s úřady a partnery (např. z jedné strany vlastnoručně podepsaná výpověď, z druhé strany cokoliv).
  • Čistý papír využívám ojediněle, nejčastěji když klient chce vytisknout nějakou smlouvu, podmínky, pak tisknu oboustranně na čistý papír.
  • Skartací – Potištěný papír s osobními údaji skartuji a skartát používám soukromě jako plnivo balíků/zásilek (jako plnivo používám ze soukromých zdrojů i krabice na vajíčka, jinak neupotřebitelné kousky látek, došlé plnivo z e-shopů apod.).
  • Znovupoužitím oboustranně potištěného papíru – Potištěný papír z obou stran bez osobních údajů využíváme soukromě na tištění střihů. Dále kousky nepotištěného papíru používám na poznámky.
• Dle množství ujetých km autem. Ujedeme autem cca 5 tisíc km ročně celkově, soukromě i podnikatelsky. Nejsem schopen z toho vyčlenit množství ujetých km pro podnikatelské účely. Důvodem je primární snaha minimalizovat celkové množství km, především víceúčelovými cestami. Jak docilujeme celkového nájezdu cca 5 Mm?
  • Elektronickou komunikací a dálkovým sjednáním smluv – Tam, kde to jde, preferuji dálkovou komunikaci (e-maily, telefon). Tam, kde to jde, uzavírám smlouvy s vámi distančním způsobem: drtivá většina smluv pojištění (majetku, aut, ale i životního pojištění). Tam, kde mi zákony přímo či nepřímo nutí alespoň jednu osobní schůzku (AML zákon v případě úvěrových smluv) nebo všechny (v případě investičních smluv) nebo v případě vašeho zájmu, motivují vás, své klienty, k setkání u mě. Tím je počet osobních schůzek výrazněji snižován, než když jsem nabízel dojíždění za klientem v ceně.
  • Jízdou na kole – běžné cesty po městě Brně realizuji primárně na kole. Jak ty pro podnikatelské účely, tak ty pro soukromé účely: na poštu, do knihovny, na osobní školení, ke klientům, na úřady, nákupy včetně týdenních nákupů, zábava, setkání s přáteli. Když z nějakého velmi zřídkavého důvodu je využití kola nepraktické, napadá mě např. tak jednou ročně příliš nebezpečné náledí, použiji pro běžnou jízdu MHD.
  • Jízdou veřejnou dopravou – Pár cest ročně mimo město dává smysl realizovat veřejnou dopravou, nicméně díky následujícímu bodu, se mi daří tyto cesty minimalizovat na cca jednu ročně.
  • Víceúčelové cesty, resp. plánování – Když už z nějakého důvodu jedeme někam autem, typicky celá rodina jedeme na dovolenou, výlet, za příbuznými, snažím se spojit takovou cestu i s dalším účelem. Typicky potkáním se se vzdáleným klientem cestou, případně i v blízkosti cíle, když typicky kvůli legislativě to nelze vyřešit na dálku. Toto je hlavní důvod, proč nejsem schopen odlišit, kolik km ujedu pro podnikatelské účely a kolik pro soukromé účely, i kdybych si účel ujetých km evidoval.
• Dle spotřebované energie. Opět nejsem schopen odlišit spotřebu energie pro podnikání a pro domácnost. Navíc pravděpodobně mám vyšší viditelnou spotřebu energie (3 MWh v zemním plynu, 2,3 MWh v elektřině), protože mě zajímá především celková spotřeba, včetně de facto neviditelné spotřeby u výrobce. Jak dociluji co nejnižší spotřeby celkové energie?
  • Nehledím na stav svého elektroměru – Díky tomu, že spotřebou elektrické energie šetřím výrazně vyšší ekologické náklady (na cestování, na vydržování samostatné kanceláře, jednorázové náklady na výrobu elektroniky) odhaduji, že bude má viditelná spotřeba daná stavem mého elektroměru vyšší než průměr. Nicméně celková spotřeba včetně méně viditelné nepřímé spotřeby elektrické energie na výrobu nových úspornějších zařízení a likvidaci stále fungujících zařízení bude, předpokládám, výrazně nižší.
  • Zařízení používám do konce – I spotřebiče, které spotřebovávají víc energie než nové, dále používám, mám na paměti i spotřebu energii při jejich likvidaci, výrobě nového výrobku i režii spojenou s nákupem (především cestování výrobku). Mám na mysli i riziko náhlého konce zařízení, např. rozbití mobilu.
  • Posun výrobků – I spotřebiče, které se pro vysokou návratnost díky úspoře vyplatí vyměnit za nové, nevyhazuji bez užitku. Obvykle je posunu na použití, kde se méně používají. Nebo je daruji pro takové použití. Např. staré Edisonovy žárovky jsem už před mnoha lety dobrovolně nahradil úspornějšími svítidly. Nicméně stále jsem je používal na místech, kde třeba svítím jednou za rok nebo kde hrozí zvýšené riziko rozbití a použití není moc časté. Podobně používám starší (a tím méně spolehlivé disky) na méně důležitá data nebo kopie záloh.
• Dle jiných kritérií?
  • Dle množství odpadu, který vyhodím do kontejnerů? Nemám papírový odpad. Nejsem si vědom žádného podnikatelského plastového, kovového nebo dokonce směsného odpadu. Jediný odpad, který generuji, je z elektroniky (i obaly z elektroniky znovu použiji nebo si uchovávám pro darování na konci životnosti). Snižuji elektronický odpad i tím, že kupuji elektroniku z druhé ruky (skener takto mám zakoupený) nebo repasovanou elektroniku (notebook). Veškerou elektroniku využívám v průměru mnoho let, nadprůměrně dlouho, i díky tomu, že elektroniku ve většině případů nechávám opravit, alespoň nacenit opravu. Používám i částečně funkční zařízení. Nemám stanovený nějaký cyklus na výměnu zařízení, resp. vyměňuji až doslouží, nejčastěji až přestane fungovat. Na konci použitelnosti pro mě ji často daruji v rámci rodiny nebo i mimo ni. Prázdné tiskové zásobníky na toner daruji pro znovunaplnění – nicméně potřeba tisknout klesá, nyní odhaduji na jeden toner ročně celkově, tj. včetně soukromé použití.
  • Dle stupně znečištění? Asi největší přímé znečištění generuji jízdou autem, především ve formě mikroplastů z ojíždění pneumatik, ale také ve formě výfukových plynů, který se snažím minimalizovat minimalizováním počtu ujetých km. Pak zde bude znečištění tonerem z tisku. Jiného znečištění si nejsem vědom.
  • Dle bilance, kolik vyhodím do kontejneru a zachráním před vyhozením? Tak by mi vyšlo nějaké záporné číslo.
• Podřizuji svou vnější prezentaci ekologii, a to i když vím, že to může některé klienty odradit, mohou z toho mylně usuzovat na leccos. Současně jim jdu příkladem, aby nevyhazovali peníze za „zbytnosti“ tlakem okolí.
  • Kanceláří v bytě šetřím s provozem samostatné kanceláře spojené časové, ekologické a finanční náklady, natož na nějakém prestižním místě.
  • Za slušné oblečení nepovažuji jen to nové, bezchybné. I když vím, že mnozí lidé myslí dle pořekadla „šaty dělají člověka“, jsem si dobře vědom, že tohle pozlátko tvoří jednu z největších ekologických stop lidstva a z hlediska funkčnosti oblečení zbytečně. Pro představu:
    • průměrný člověk si kupuje o 60 % více oblečení a nechává si je o polovinu kratší dobu, než tak dělali lidé před 15 lety
    • jenom 3 % veškerého vyhozeného oblečení u nás je zrecyklováno v nové kousky (97 % tedy končí na skládkách, ve spalovnách)
    • módní průmysl je zodpovědný za zhruba 10 % skleníkových plynů vypouštěných lidmi
    • na jedno nové bavlněné tričko je potřeba skoro 3000 litrů vody
  • Auto používám jen jako dopravní prostředek, a to jen v nejnutnějších případech, viz sekce o ujetých km výše. Není pro mě současně i vizitkou a pokud, tak ekologickou. Nevidím důvod opravovat estetické nedostatky z vandalů a běžného provozu. Nevidím důvod relativně spolehlivé auto nahradit novějším dřív, než doslouží. I když si uvědomuji, že bych některé klienty tím víc přilákal, a jezdil bych úsporněji s menšími emisemi, na druhou stranu bych pravděpodobně kvůli novému autu jezdil víc km ročně, což znamená víc mikroplastů z pneumatik. Nemluvě o ekologické stopě výroby nového auta, která s mým nájezdem a obecným rizikem nehody je prakticky nesplatitelná.
• Efektivní udržitelnost – Udržitelnost mám na seznamu priorit vysoko, nicméně vnímám udržitelnost komplexně. Paradoxně pomalejší postup může být efektivnější než zbrklý přístup. Vysvětlím na příkladu ze světa IT: Když potřebujete něco velmi náročného spočítat, můžete koupit dnes ten nejlepší možný počítač a začít počítat hned. Ale taky si můžete například spočítat, že s předpokládaným vývojem v počítačích se vyplatí koupit nejlepší počítač za rok a přesto výpočet budete mít dřív. A podobně to vidím v udržitelnosti. Na jedné straně je třeba nějaký odbyt současných technologií, aby výzkum šel dopředu. Na druhou stranu nemá smysl investovat příliš (finanční i ekologické) náklady, když s pravděpodobným vývojem za nějaký čas ty zdroje vydané za budoucí technologie nás dříve přiblíží k cíli. Kde je ta hranice? Těžko říct.

S – Social, sociální faktory

• Jsem pozemšťan. Cítím se a chci být především pozemšťanem, obyvatelem Země. A to jen proto, že zatím nevíme o existenci „lidí“ mimo Zemi, pak bych se změnil na Vesmířana nebo předtím v obyvatele Mléčné dráhy. Tedy v mnoha případech nerozlišuji a nepreferuji jakkoliv bližšího člověka před vzdálenějším.
• Jsem obyvatelem konkrétního místa – zdánlivě v protikladu s předchozím bodem svým způsobem víc dělám pro lidi mě nějakým způsobem blízké než pro vzdálenější. Je to dáno tím, že jazyk, kterým mluvím, místo, kde jsem, ale i další méně zjevné okolnosti, ovlivňují, jací lidé se mých akcí účastní.
• Nemít předsudky je můj cíl. Snažím se rozlišovat rozdíly mezi jednotlivci, snažím se všeobecně nezevšeobecňovat. Z toho důvodu co nejvíce používám generické maskulinum, což  je způsob, jak v češtině jak jednotným způsobem označit muže, ženy či jiný gender. A podobně i jinde nemám potřebu zmiňovat nedůležité osobnostní charakteristiky.
  • Protože to pro někoho nemusí být zřejmé, explicitně říkám, že člověk může mít ženské nebo mužské přirození, může mít chromozomy XY nebo XX (i jiné) a k tomu všemu se může cítit jako muž nebo žena (nebo i jinak) ve své mysli. Je mi to jedno. Stejně tak je mi jedno jeho sexuální orientace, pokud ji provozuje dobrovolně. Je mi jedno, jestli a případně v kterého boha (včetně vědy) věříte. Je mi jedno, jaké priority máte.
  • Samozřejmě, čím víc jste odlišný ode mě, tím víc může selhávat empatie, tím víc může docházet k nedorozumění, domněnkám, která se ukážou nesprávnými apod.
  • A omlouvám se, může nastat situace, se kterou nebudu chtít nic mít. Tyhle případy mají vysokou korelaci se zákony. Ale často jsem ochoten vyslechnout si váš pohled a svůj názor změnit.
• diskriminace je diskriminace, hromadná zákonem je řádově horší než individuální – I když ji někdo označí jako pozitivní. Na druhou stranu, když někdo preferuje či zvýhodňuje z nějakého (byť hloupého) důvodu nějaké klienty, zákazníky, partnery, je to akceptovatelné (raději viditelně znát důvod a možnosti, např. slevy pro dříve narozené, děti, rodiny s dětmi, osoby bez rodiny, stejné víry; než skrytá diskriminace, protože je oficiálně zakázaná, zvláště když zákonem je mnohdy porušovaná). Když zákonem se vyžaduje či jen doporučuje diskriminace je to o mnoho řádů horší.
• Mít statistické údaje – zdánlivě v protikladu s předchozím bodem se snažím o co největší poznání, co se týká průměrných hodnot nějak definovaných skupin lidí. A často v protikladu skutečně je, pokud člověk přebírá bez kritického myšlení výsledky výzkumu. Nicméně znát statistiku je důležité pro mou profesi, např. vědět, že v průměru se ženy dožívají vyššího věku (i když je stále otázkou, z jaké části je to dáno biologicky a z jaké části realizací stereotypů). Jsem v této otázce na jedné straně zvídavý, na druhé straně opatrný, protože už plno výzkumů bylo neúmyslně ale i úmyslně kresleno.

Jak konkrétně pomáhám všem pozemšťanům, i když v realitě víc pro lidi v mém okolí?

• Jsem předsedou zájmových skupin SIG Peníze, SIG Ekologie, SIG Seberozvíjení, zajišťuji pro ně obsah, financuji je, jsem správce jejich FB skupin i webových stránek. Nikdo mě za to neplatí.
• Pořádám bezplatné semináře a webináře pro širokou veřejnost v rámci zájmových skupin SIG Peníze, SIG Ekologie, SIG Seberozvíjení.
• Píšu osvětové články především pro server mesec.cz (zde je sice platba za článek od měšec.cz, nicméně fixní, neadekvátní času, který s tvořením článku mám)
• Odpovídám na dotazy pro bono, jak z oblasti financí, tak z oblasti ekologie, seberozvíjení (je jasné, že to má vliv i na to, že někteří dotazující nakonec se stanou mými klienty, nicméně primárně je to pro mě zdroj zpestření činnosti, zdroj inspirace pro osvětové články)
• V neposlední řadě mé okolí (příbuzní, přátelé, známí, obyvatelé stejného bytového domu) mají díky mně často lepší povědomí o financích, ekologii, mají v pořádku pojištění, energie, kromě nich samotných, i díky mně.

Mezi tato kritéria patří například hodnocení pracovních podmínek, jak se společnost staví k dodržování lidských práv, dopad produkce firmy na společnost.

G – Governance, řízení společnosti

Jsem živnostník, je velmi těžké nastavit smysluplná pravidla sám pro sebe, aby si člověk nelhal do kapsy. Nicméně nějaká pravidla včetně negativních mám:

• tyto pravidla jsem zavrhl
  • „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ i „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
    • masochistovi se nezavděčí nenásilník, jsme různí, např. máme různé jazyky lásky. Je to možná dobrá úvodní hrubá aproximace, ale to je tak vše. Rozhodně to není důvod něco dělat někomu proti jeho vůli, i když vy byste to tak chtěli.
  • Svoboda jednoho končí tam, kde začíná tomu druhému – to funguje i u otroka a otrokáře, i u vězně
• nelhat – nemám potřebu lhát, ani pro dobrý úmysl, ani když o nic nejde, ani když člověk nemá „jinou“ možnost, (téměř) vždy nějaká možnost je.
  • V Rakousku si nemůžete koupit online dálniční známku bez předstihu, pokud neprohlásíte, že jste podnikatel. Kdybych nebyl podnikatel, Rakousko bych objel nebo byl jel mimo dálnici nebo bych nechal koupit známku pro mé auto někým jiným.
  • Snažím se ani nezamlčovat věci, které by mohly být zásadní pro klienta.
  • Má potřeba nelhat není bezmezná, např. klient mi může říct přání, abych některé informace zamlčel nebo dokonce mu lhal, pak mu ho splním (např. tady máš lékařskou zprávu, nechci znát její obsah; nechci mluvit o katastrofách) – vlastně tento případ nepovažuji za lhaní. Nebo když bych byl žid v hitlerovském Německu a měl rodinu.
• pokouším se vcítit do klienta – hledám společné i rozdílné vlastnosti, což mi pomáhá odhadnout, jak moc mám šanci se vcítit za klienta. (A nejčastější požadavek je myslet za vás, klienty, tedy méně otázek znamená větší šanci, že vám pomůžu.)
• vždy se snažím prospět klientovi – investuji do dlouhodobé spolupráce s klientem i prodělečnou činností, případně v rámci osvětové činnosti.
  
• každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (Ne)samozřejmost dána Čl. 2 odst. 3 usnesení č. 2/1993 Sb. listina základních práv a svobod. Je to důležitá součást mé obrany klientů před zvůli úřadů a jejich požadavků.
• účel nesvětí prostředky – I když byste si byli naprosto jistí, že účelem danému člověku pomůžete, neznamená to, že to ospravedlní prostředky.
  • Pojištění odpovědnosti pokládám za nejdůležitější pojištění, přesto nesouhlasím s povinností ho mít, i když povinnost přináší mnoho výhod. I proto, že přináší i nevýhody, např. omezená pestrost nabídky.
• prostředky nesvětí výsledek – Ani zákon není nepřekročitelný, jsou zde legální, na hraně legality i nelegální důvody překročení.
  • krajní nouze – „§ 28 Krajní nouze (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.“
  • nutná obrana – „§ 29 Nutná obrana (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“
  • Ústavní soud podle čl. 87 Ústavy rozhoduje: o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, o zrušení jiných právních předpisů (např. nařízení vlády, ministerských vyhlášek, obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí a krajů) nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem.
  • to, že je něco zákonem přikázáno nebo naopak zakázáno, neříká nic o tom, jestli to je společensky odpovědné, morální, rozumné či ne. A podobně to, že něco není zákonem zakázáno nebo naopak přikázáno. Hitler byl zvolen dle zákona. Nacistická rasová diskriminace v Německu a jím okupovaných zemích před druhou světovou válkou a během ní byla „posvěcena“ Norimberským zákonem. Mnohá jednání během čínského viru (covidu) byla dle zákonů. Mnoho zákonů bylo zrušeno, upraveno, mělo chyby a není důvod myslet si, že se to nebude dít i v budoucnu, resp. že takové jiné chybné zákony máme v právním systému. Mnohé zákony si navzájem protiřečí, jsou nejasné, vágní. Nepřekročitelnost zákonů je třeba brát i z pohledu toho, jestli jsou zhruba ve všech státech stejné nebo rozdílné nebo si protiřečí.